Pěchotní srub U Františka

Pěchotní sruby MO-S 21 a MO-S 22 jsou objekty se stálou muzejní expozicí, přičemž bunkr U Jaroše nabízí pohled na technické zajímavosti a uspořádání stavby z roku 1938 a bunkr U Františka se naopak zaměřuje na historické události ukončující válečné období. Oba sruby byly dobetonovány v období září–říjen 1936. Objekty byly vyhotoveny v třídě odolnosti III (tloušťka stěny 275 cm, stropnice 250 cm), kdy kapacita osádky byla v případě bunkru U Jaroše 36 mužů a U Františka 37 mužů. Z technického hlediska se jedná o stavby s podobnými prvky, které zahrnují ventilace typu B. Výzbroj čítala kanon vzoru 36 s těžkým kulometem, zbraně M – označení pro těžké kulomety, a rovněž soustavu lehkých kulometů. K obraně sloužily také granátové skluzy, jež zajišťovaly ochranu tzv. slepých míst, kde nebylo možné střelbou zasáhnout z ostatních zbraní. V době okupace a nuceného opuštění těchto vojenských staveb československá osádka značně poničila prvky srubu U Jaroše a takto znehodnocený jej následně odevzdala německé armádě (poškození znatelné na zárubních, odstřelení studny a její vyplnění asfaltovou směsí). Provozovatelé objektů začali s postupnou obnovou bunkru MO-S 21 od roku 2006, dále roku 2013 pak došlo ke zpřístupnění srubu MO-S 22.